Trusty a fiduciální služby

Zahraniční svěřenectví , tedy trusty, jsou již po mnoho let oblíbeným nástrojem daňového plánování po
celém světě, zejména ve Spojených Státech a v Evropě. Američtí a kanadští investoři zakládají trusty
především v Karibské oblasti, evropští dávají přednost Lichtenštejnsku a Gibraltaru, ale v posledních
letech roste obliba zakládání trustů v Pacifiku (Cookovy ostrovy, Nauru, Samoa, Nový Zéland) a nově
i v Dominikánské republice, Seychelách nebo v jiných jurisdikcích.
Jejich obliba spočívá ve skutečnosti, že majetek určitého druhu (nemovitosti, bankovní účty, lodě,
letadla, akcie, výnosy, podíly ve firmách, rodinný majetek, atd.) může být převeden na zahraniční trust
bez daňové povinnosti, čímž je možné dosáhnout daňové úspory a maximální ochrany aktiv, neboť při takzvaném odděleném vlastnictví, de facto nejste majitelem majetku trustu ale jeho tzv. uživatelem (benefitorem).
V některých případech, kdy je majetek zatížen daňovou povinností, může převod majetku na trust
podléhat nižší sazbě, než přímý prodej majetku.

V případě Spojených států bylo před přijetím zákona o daňové reformě z roku 1976 (Tax Reform Act
of 1976) možné akumulovat příjem ze zahraničních zdrojů, který vznikl v souvislosti s majetkem
uloženým v trustu, aniž by podléhal zdanění ve Spojených státech. Uvedené trusty byly většinou
zakládány v daňových rájích a na příjem ze spravovaného majetku se v konečném důsledku
nevztahovala žádná daň z příjmu. Zahraniční trusty mohly akumulovat příjmy ze zahraničních zdrojů
bez daňové zátěže do té doby, dokud nebyly rozděleny ve prospěch beneficiáře trustu. Beneficiáři byli
ve většině případů osoby ze Spojených států.
Z uvedených příčin byla tedy daňová situace benefitorů zahraničních trustů mnohem výhodnější než
situace benefitorů domácích trustů založených v daňově neliberálních jurisdikcích ( USA, Kanada,
Anglie, atd.). Důležitost mezinárodních finančních center dokládá skutečnost ze 2/3 současného
likvidního světového kapitálu se nalézají v Offshore jurisdikcích, přičemž 1/3 světového kapitálu je
uložena nebo spravována trusty. Mezinárodní finanční centra jsou ve vzrůstající míře využívána
nadnárodními společnostmi, profesionálními poskytovateli finančních služeb, individuálními investory
i podnikateli z celého světa, kteří hledají bezpečné útočiště pro své zisky, úspory a majetek. V
neposlední řadě, jsou vyhledávány i osobami s vyššími příjmy, které chtějí ochránit svůj majetek a
daňově plánovat.
V současné době je nejvíce zakládaným druhem trustu takzvaný Trust na ochranu majetku (Asset
Protection Trust). Hned za tímto druhem trustu se nejčastěji zakládá Trust k veřejně prospěšným
účelům ( Charitable Trust), nicméně existuje celá řada dalších trustů, jako rodinný trust (Family Trust), atd.

Rozdíl mezi trustovou společností a trustem

I přestože právní formu svěřenectví (trust) česká jurisdikce do novelizace nového občanského zákoníku 2014 neznala, přijetím zákona o svěřeneckých fondech , byl zařazen trust i do českého právního prostředí. Faktem je skutečnost, že o výhody, které bezesporu trusty nabízejí se neustále zajímá i více českých klientů a postupem času bude zajímavé analyzovat, jak česká veřejnost přijme legislativu svěřenectví a možnost zřizování trustů podle české jurisdikce.
Proto hned na úvodu bude dobré připomenout základní rozdíly mezi trustovou společností (Trust Company) a trustem (Trust).

Trustová společnost (Trust Company) je licencovaným právnickým subjektem (podobně jako banka),
který poskytuje svým klientů služby spojené s formací trustu a jeho správou. Kdežto trust je listina
(smlouva) na jejímž základě pověřené osoby (trustee) spravují majetek zakladatele (settlor) ve
prospěch benefitorů trustu (beneficiary). V obecné rovině se dá zjednodušeně říci, že trust je
produktem trustové společnosti (pokud jej nezakládá s problematikou obeznámený právník, správce majetku, banka nebo společnost poskytující fiduciární služby).

Trustová společnost může poskytnout svým klientům v obecné rovině následující služby:

  • založit trust a provádět jeho správu podle pokynů zakladatele nebo benefitorů
  • poskytnout benefitorům (beneficiaries) a zakladatelům ( settlor(s) právní a administrativní služby
  • poskytnout benefitorům (beneficiaries) a zakladatelům ( settlor(s) služby správců trustu (trustee)
  • poskytnout fiduciární nebo finanční služby
  • poskytnout investiční poradenství
  • poskytovat finanční služby a poradenství
  • přijímat deposita a spravovat pro třetí subjekty aktiva
  • poskytnout trustu bankovní služby včetně správy účtu a všech doprovodných bankovních a finančních služeb.

Trustová společnost je svým způsobem banka, pouze svým zaměřením poskytuje jiný druh finančních
služeb. Například banka spravuje klientům účty, vklady, depozita a poskytuje jim bankovní služby a
produkty. Trustová společnost spravuje pro své klienty svobodné vůle, závěti a majetek ve vůlích obsažený ve
prospěch třetích právnických nebo fyzických osob, které si u trustové společnosti nechali formovat
trust, nebo kteří se stali na základě požadavků zakladatele trustu jeho benefitory. Až na základě těchto
vůlí a pokynů zakladatele trustu spravuje trustová společnost tyto aktiva a to výhradně podle přání
zakladatelů trustu nebo osob, které zakladatel trustu jmenoval (například plnou mocí). Aktivy se
rozumí svěřený majetek, kterým mohou být například podíly ve firmách, akcie, dluhopisy, bankovní
účty, nemovitosti, autorská práva, hotovost, drahé kovy, lodě, letadla a podobně. Trustová společnost
rovněž provádí administrativu trustů, které pro své klienty založila.
Trustová společnost spravuje svěřený majetek a vůle k spokojenosti zakladatelů nebo benefitorů trustu
podle listiny, která se nazývá Letter of Wishes (dopis přání) nebo Deed of Trust. Jejím často jediným příjmem, nikoliv
však zanedbatelným, je paušální poplatek, nebo procentuální odměna z hodnoty svěřeného majetku.
Standardně si administrátor účtuje poplatek okolo 0,5 až 3 % ze svěřeného majetku ročně.

Co je to tedy trust či svěřenectví?

Pokud budeme trust popisovat odborně, pak trust je:
…..smlouva na základě které zřízený trust majitelem aktiv, které spravuje správce dosazený zakladatelem trustu (trustee) ve prospěch jedné či více osob (beneficiary)….

Svěřenectví ( trust) je specifická smlouva na jejímž základě zakladatel svěřenectví ( settlor) převede
část svého soukromého nebo firemního majetku ( případně všechen svůj majetek) na třetí osobu (trust)
jenž spravuje zakladatelem dosazený správce trustu ( trustee). Správce trustu ( trustee) může být osoba jmenována
zakladatelem trustu ( settlor) nebo profesionální licencovaný správce, který má licenci pro vykonávání
této činnosti ( obvykle jim bývá banka nebo speciální společnost s licencí pro správu trustů). S
majetkem vloženým do svěřenectví (trustu) je na základě poslední vůle nebo listiny přání (Letter of
Wishes nebo Deed of Trust) nakládáno tak, jak si za svého života nebo po své smrti přál zakladatel trustu (settlor).
Zakladatel svěřenectví (trustu) může jmenovat i tzv. protektora (Protector), který může dohlížet na
činnost správce trustu ( Trustee), zdali jedná správce trustu v nejlepší vůli a podle pokynů nebo přání
zakladatele trustu a osob, kterým má plynout užitek z trustu (Beneficiaries). Protektorem může být
libovolná osoba, například rodinný přítel, právník, notář nebo kdokoliv, komu zakladatel trustu ( settlor)
důvěřuje.
Klienti ze zemí anglosaského práva nebo jurisdikcí, které uznávají svěřenectví (trust), v drtivé většině
vědí co svěřenectví (trust) je, neboť jeho užití je v masovém měřítku využíváno většinou občanů
těchto zemí. Klienti ze zemí, jejichž legislativy neznají právní formu svěřenectví ( trustu), se často
potýkají s problémem pochopení funkčnosti nebo statutu svěřenectví ( trustu). Především země Střední
a Východní Evropy, Dálného Východu , některé Africké a Asijské země neznají právní formu trustu,
ale pouze určité formy ,, poslední vůle,, nebo ,,dědictví,,. Neznamená to ovšem, že pro tyto klienty
není možné využívat všech výhod, které nabízejí svěřenectví (trusty) v daňových rájích. Naopak tam, kde jsou
zamýšleny jakékoliv mezinárodní aktivity (obchod, investice, nákup nemovitého majetku, správa
bankovních účtů, atd.) je nanejvíce vhodné uvažovat o založení svěřenectví – tedy trustu.
Výhoda svěřenectví spočívá především ve skutečnosti, ze zakladatel svěřenectví (trustu) převede část
nebo celý svůj osobní a firemní majetek na třetí osobu ( Trustee) a tím je znemožněno zabrání,
zabavení, konfiskace nebo znárodnění majetku zakladatele, zákonnými dědici ( manželka, děti,
příbuzní) či věřiteli ( banka, finanční instituce, stát, věřitelé, atd.), neboť se oddělí vlastnictví takto
vlastněného majetku, převodem na třetí osobu, v tomto případě tím je založený trust.
Pokud zakladatel trustu zemře, správce trustu ( Trustee), dále nakládá s majetkem a aktivy zakladatele
tak jak si ve své vůli ( Letter of Wishes) zakladatel přál a rozděluje benefity trustu ( platby, podíly,
užitky, kompenzace, různé finanční či materiální výhody atd.) mezi benefitory, jimiž mohou být
právnické a fyzické osoby ( například děti, manželka, rodiče, nadace, společenská uskupení, školy,
atd.). Tím, že majetek zakladatele byl za jeho života převeden na trust, odpadla i starost s vyřizováním
závěti, dědických daní, převodů bankovních účtů na zákonné a další dědice, atd.
Především tam, kde je majetek zakladatele v několika zemí ( například jachta na Bahamách, dům ve
Španělsku, chata v Kanadě, podíly ve firmách v USA, Německu, bankovní účty na Grenadě,
Švýcarsku, atd.), odpadá zde i několikaleté čekání na převod tohoto majetku na zákonné a další dědice.
Právní služby spojené s prokázáním nároků dědiců, poplatky a daně jsou v těchto případech tak
značné, že často pohltí i významnou část majetku, který zemřelý po sobě zanechal. Dále se může stát,
že majetek, který nebyl ,,ošetřen,, prostřednictvím trustu, bude zdaněn dědickou daní v zemi, kde se
nalézá a dále další daní v zemi zákonného dědice, pokud tato skutečnost není předmětem smluv o
zamezení dvojího zdanění, mezi příslušnými zeměmi.

Dobře založené a spravované svěřenectví (trust) vám může v obecné rovině pomoci s:

  • ochranou osobního a firemního majetku
  • finančním soukromím
  • vyhnutím se platit daně z převodu majetku nebo daní dědických či z pozůstalosti
  • rozdělit majetek, respektive benefity mezi osoby či subjekty dle vlastního uvážení, nikoliv dle práva ,,zákonného dědictví,,
  • správu majetku prostřednictvím profesionálního správce
  • flexibilitu s převodem benefitů na osoby dle vlastního uvážení
  • daňové plánování
  • diverzifikovat aktiva a majetek
  • založení účtů v jakékoliv zemi světa pod jménem trustu
  • atd.

Trust na ochranu majetku (Asset Protection Trust) je jedním z nejlepších prostředků anglosaského
práva, který umožňuje zakladateli trustu ochránit majetek před řadou nepředvídatelných událostí jako
je rozvod, bankrot, nesolventnost, nároky věřitelů, žaloby, nebo jinými stresovými situacemi, kdy je
potřeba ochránit svůj osobní nebo firemní majetek před atakem zákonných věřitelů nebo osob, které se
dožadují nároku na majetek zakladatele trustu. Je rovněž jedním z nejmodernějších nástrojů v
daňovém plánování, neboť drtivá většina finančních center, neuvaluje žádnou z forem daní, na
majetek, který je vložen do trustu, nebo převeden z trustu, či na vyplacené odměny a platby trustu
jednotlivým benefitorům.
Soudobé průzkumy prokazují, že tři pětiny velkých právnických firem ze zemí s anglosaským právem,
odkazují své klienty na formaci trustu na ochranu majetku (Asset Protection Trust), jako na nejlepší
prostředek pro budoucí ochranu před takovými nepředvídatelnými událostmi, jako jsou žaloba za
zanedbání povinností, bankrot, insolventnost, podvodné jednání a jiné nároky věřitelů. Zdaleka ne
všichni profesionální pracovníci však upřednostňují řešení využít pro ochranu majetku právě trust na
ochranu majetku (Asset Protection Trust). Zastánci trustu na ochranu majetku (Asset Protection Trust)
jsou přesvědčeni, že je nepochopitelnou lehkomyslností nezabezpečit se proti požadavkům
potenciálních věřitelů a nezajistit ochranu svého majetku, přičemž tomuto zajištění před různými
druhy rizik přikládají stejnou důležitost, jako životní pojištění u některé z komerčních pojišťoven.
Oponenti trustů se naopak zaštiťují tvrzením, že trust je skrytá agenda, které se svěřují finanční
prostředky a jiný majetek proto, aby byly ukryty před podvodnou dispozicí jejich zakladatelů a
právním nátlakem ze strany existujících nebo budoucích věřitelů – tím má být založený trust na
ochranu majetku nemorální.

Trust na charitativní účely (Charitable Trust) je vynikajícím nástrojem pro daňové plánování nebo pro
správu majetku, který má být použit k humanitárním účelům. Řada zemí světa umožňuje část
prostředků, které jsou firmou poukázány na humanitární účely (do trustu či nadace), že tak může být
zahrnuta do nákladů firmy a sloužit tak jako daňově odečitatelná položka. Trust k veřejně prospěšným
účelům (Charitable trust) se zakládá například pro podporu kultury, humanitárních projektů, literatury,
kulturního dědictví, náboženských záležitostí, školství, nemocnic, církve, muzeí, a řady podobných
účelů, kdy zakladatel trustu převede část nebo všechen svůj majetek na trust a benefit z trustu je
rozdělován podle přání zakladatele, respektive listiny přání či poslední vůle (Letter of Wishes).
Jak je zvykem, může být tento druh svěřenectví zřízen k účelům prospěšným pro celé společenství, jako
je např. zmírňování chudoby, podpora vzdělávání nebo náboženství, posilování , udržení a ochrana
lidských práv, ochrana přírody nebo kulturního dědictví. Nicméně může být tento druh trustu založen i
pro podporu určitých konkrétních jedinců nebo osob, včetně osob v příbuzenském poměru se
zakladatelem trustu. Ke klasickým trustům zřízených k veřejně prospěšným účelům patří trusty zřízené
pro muzea, galerie, chudobince a další neziskové a veřejné prospěšné organizace, nadace a jiná
společenská uskupení či spolky.
Svěřenectví ( trust) může mít podle země, kde je trust založen omezené trvání ( existenci) trustu na
dobu určitou nebo neurčitou. Řada zemí světa umožňuje založení trustu na dobu ne více jak 99 let,
nicméně jsou země, kde není zákonem stanovena maximální doba trvání trustu. Zakladatel se může
rozhodnout podle své vlastní vůle, jak dlouho bude trust existovat a kdo jej bude spravovat a za jakých
okolností může být zrušen. Může se rovněž rozhodnout jaký druh svěřenectví (trustu) založí, pro jaké
účely a kdo bude mít výhody z toho plynoucí ( dědicové, rodina, přátelé, humanitární společnosti či
všeobecná veřejnost, atd.). Dále se může rozhodnout, zdali se bude jednat o trust ,,odvolatelný,, nebo
,,neodvolatelný,,, tedy zdali za života zakladatele trustu může být trust zrušen, pozměněn či nikoliv.
V zemích, kde mají trusty dlouhodobou historii užití, je tisíce rodinných a charitativních trustů, které byly založeny i před několika sty lety a stále existují i v dnešní době.

Svěřenství zřízená za určitým specifickým účelem

Svěřenectví zřízené za určitým účelem, které ze své podstaty neurčuje oprávněné osoby, může být
zřízeno na podporu nějakého legitimního cíle, který je specifický, přiměřený a splnitelný bez použití
postupů, které by byly nemorální, neetické, nezákonné nebo by odporovaly vládní politice státu, ve
kterém je trust založen. Toto svěřenectví v obecné rovině vyžaduje (v jednotlivých jurisdikcí jsou
místní rozdíly):

1. svěřeneckého správce, který je do funkce jmenován (trustee)
2. protektora, který bude prosazovat dané svěřenství a který může být zřizovatelem nebo
oprávněnou osobou, nikoli však správcem,

Protektor má často pravomoc odvolat správce svěřenství a jmenovat jiného. V podmínkách daného svěřenectví by mělo být přesně stanoveno, při jaké události bude svěřenectví ukončeno a jak se po jeho ukončení naloží s majetkem trustu.

Právo, kterým se řídí svěřenectví

Ačkoliv by se mohlo zdát, že svěřenectví se automaticky řídí právem země, kde je formováno, opak je
u drtivé většiny zemí pravdou. Je nutné, aby právo, kterým se má řídit svěřenectví, tedy trust, bylo
jasně jednoznačně definováno v zakladatelské listině (Trust Settlement) a v listině přání (Letter of
Wishes). Předejdete tak případným soudním sporům nebo řadě nepříjemností, které mohou za dobu
existence trust potkat. Mohlo by se vám stát, že založený trust, kde není jasně definováno právo země,
podle které se administrativa a činnost, včetně jeho založení řídí, bude pohlížet jako na trust založený
v úplně jiné jurisdikci, kdy se bude přihlížet například na trvalý pobyt zakladatele, správců, nebo i to,
kde je lokalizována větší část majetku, případně podle trvalých adres benefitorů.
Řada jurisdikcí umožňuje, aby trust, který byl založen na jejich území, podléhal zákonům třetí
jurisdikce. Podmínky uvedené ve smlouvě o vzniku trustu tak mohou stanovit, že se jeho oddělitelné aspekty, především hlavně ty, které se týkají správy svěřenectví, budou řídit jiným právem než příslušným právem zabývajícím se svěřenectvím, kde byl trust formován.
Právo, kterým se řídí oddělitelné aspekty svěřenectví, může být rovněž změněno právo státu formace na právo jiné jurisdikce a naopak. Pokud není ve svěřenecké listině uvedeno, jakým právem se svěřenectví řídí, bude se svěřenectví řídit právem podle záměru zřizovatele svěřenectví, pokud to neodporuje místní jurisdikci a legislativě.
V obecné rovině je možné říci, že trust podle vzoru anglosaského práva, můžeme připravit k signaci v Praze, trust může mít sídlo na Bahamách a řídit se bude právem Seychelských ostrovů.

Závěrečné informace o problematice trustů

Jak již bylo uvedeno, licencované trustové společnosti (Licensed Trust Companies), jsou subjekty,
které mají v příslušné jurisdikci licenci na správu a zakládání svěřenectví (trustů) pro své mezinárodní
klienty, respektive i na fiduciální služby.
Řada předních bankovních společností si v klasických Offshore centrech, ale i mimo ně, zakládá
trustové společnosti (Trust Companies), aby mohla svým klientům poskytnout kompletní servis od
řady klasických bankovních služeb až po trustové a často i naprosto specifické a individuální služby
spojené s diskrétní správou Onshore a Offshore majetku (např. jako upisovatele akcií, nominee
ředitele a akcionáře, fiduciáře, atd.).
Přední bankovní domy jako Coutts&Co, Ansbacher, ABN AMRO Bank, Bank of New York, Bank of
Nova Scotia, Bank Boston, Chase Manhattan Bank, HSBC Bank a stovky dalších založily pro tyto
potřeby v předních finančních Offshore centrech trustové společnosti (Trust Company), pro potřeby
svých privátních a movitých klientů, ale i svých vlastních.
I přestože dříve v minulosti Offshore trustové společnosti nabízely své služby především velmi
bohatým klientům, již delší čas jsou trustové společnosti ochotné zakládat svěřenectví v Offshore
jurisdikcích i běžným subjektům a investorům s menším majetkem.
Jak již bylo uvedeno, trust je jedním z nejkvalitnějších nástrojů daňového plánování, ale především pro
maximální ochranu aktiv a správu majetku.
Trust je ideálním nástrojem jak se vyhnout v obecné rovině dědické dani a právním procedurám
spojených s pozůstalostí, nebo nárokům zákonných dědiců. Nicméně je velkou odpovědností při
výběru správce trustu, kterého pověříte správou svého majetku.

 

Napsat komentář