Anguilla
Název země Anguilla Anglický název Anguilla
Poloha země Centrální Karibik Rozloha 96 km2
Počet obyvatel 10.780 Hlavní město The Valley (600 obyvatel)
Úřední jazyk Angličtina a kreolština Měna Východokaribský dolar (ECD)
Etnické složení Černoši, mulati, běloši Náboženství Anglikáni, Metodisté, katolíci

Všeobecné informace

Anguilla leží přibližně 110 km severozápadně od ostrova St.Kitts a Nevis, přibližně 8 km od francouzsko holandského ostrova St.Maarten, respektive 270 km východně od Portorika a necelých 2.000 km jihovýchodně od Miami. Nebližším sousedem Anguilly je francouzsko-holandský ostrov St. Martin/St. Maarten, který je vzdálen pouze necelých 8 km. Celá geografická oblast o ploše kolem 200 čtverečních kilometrů tak nabízí zároveň francouzskou, britskou, holandskou a holandsko antilskou jurisdikci, což je v posledních letech hojně podnikateli využíváno. Budovy vládních úřadů jsou situovány v hlavním městě The Valley.
Hlavní město je svým vzhledem nenápadné a většina hotelových komplexů a restaurací se rozkládá mimo hranice města poblíž překrásných mořských pláží. Místní klima je považováno za mimořádně příznivé a anguillské pláže patří mezi jedny z nejbělejších v celém Karibiku.
Problémem jsou ale každoroční hurikány, které s pravidelností zasahují ostrov v období od září do prosince. Jméno ostrova bylo odvozeno podle jeho tvaru z francouzského výrazu Anguille – což znamená úhoř.

V roce 1650 se Anguilla stala britskou kolonií. V devatenáctém století byla z administrativních důvodů připojena k ostrovům St. Kitts a Nevis, a to přesto, že upřednostňovala svazek s Britskými Panenskými ostrovy, které jsou i geograficky blíže než ostrovy St.Kitts a Nevis.
Seskupení ostrovů St. Kitts-Nevis-Anguilla se stalo samostatnou kolonií a v roce 1967 získalo statut přidruženého státu Spojeného království. (V tomto období byl ostrov St. Kitts známý spíše pod původním názvem St. Christopher). Tři měsíce po oslavách Dne státní suverenity se pod vlivem zklamání, které pramenilo z průtahů provázejících jednání o zřízení místní rady, uskutečnilo referendum, na jehož základě byla vyhlášena nezávislost Anguilly na ostrovech St. Kitts a Nevis. Po neúspěšných pokusech o usmíření obou rozhádaných stran se na Anguille v roce 1969 vylodily britské bezpečnostní oddíly a Británie dosadila do čela ostrova britského komisaře. Od roku 1969 je Anguilla přímo a samostatně spravována britskou vládou jako korunní kolonie.
Nařízení o správě Anguilly (Anguilla Administration Order) z roku 1976 umožnilo královně jmenovat guvernéra pro Anguillu. Zároveň byl zřízen místní zákonodárný sbor (House of Assembly). V tomto sboru zasedá sedm volených členů, dva jmenovaní členové, dva členové dosazení z úřední moci, generální prokurátor (Attorney General) a stálý tajemník (Permanent Secretary). Guvernér odpovídá za sektor Offshore financí, vnitřní bezpečnost, obranu a úřad zahraničních věcí.

Počínaje únorem 1976 má Anguilla vlastní samostatnou ústavu, která nahradila ústavu bývalého přidruženého britského státu a z praktického hlediska zajistila Anguille statut britského závislého území (podobný například statutu Montserratu, Britských Panenských ostrovů, Svaté Heleny nebo Kajmanských ostrovů). V roce 1982 získala Anguilla větší míru autonomie na základě nařízení o anguillské ústavě (Anguilla Constitution Order). Právní systém je založen na britském zvykovém právu (Common-law), které je doplněno o některé místní zákony. Anguillské zákony přijaté do roku 1961 jsou uspořádány do revidované sbírky zákonů z roku 1961 (Revised Edition). Zákony přijaté po tomto roce až do 4. srpna 1971 mají statut zákonů přidruženého území.
Od 5. srpna 1971 jsou zákony, které přijalo zákonodárné shromáždění přidruženého státu, na Anguille neplatné a počínaje tímto dnem vyhlašuje zákony pro Anguillu místní zákonodárný sbor (Legislative Assembly). Restriktivní daňová legislativa ostrova St. Kitts se počínaje tímto rokem přestala vztahovat na území Anguilly. Na Anguille je ustaven soud (High Court) a odvolací soud (Court of Appeal), které mají pravidelná zasedání. Menší přestupky a drobné pohledávky řeší místní Magistrátní soud (Magistrate Court). Soudní systém na Anguille plní svou funkci v rámci jurisdikce Východokaribského nejvyššího odvolacího soudu (Eastern Carribean Supreme Court of Justice) s právem na konečné odvolání ke Státní radě Spojeného království (Privy Council).
V roce 1994 došlo na Anguille k významnému politickému obratu. Po dvou volebních obdobích půstu porazila Lidová strana Anguilly (Anguilla People´s Party) ve volbách Stranu národní aliance (National Alliance Party). Volební lídři vítězné strany patří mezi nadšené stoupence revolučního souboru zákonů a zároveň upřednostňují statut závislého území před přetrháním svazků se Spojeným královstvím. Od svého odtržení ze společného svazku s ostrovy St.Kitts a Nevis v roce 1967 nacházela Anguilla ve Velké Británii horlivého zastánce.

V poslední době však došlo mezi oběma zeměmi k roztržce, která by mohla vyústit ve vyhlášení nezávislosti Anguilly. Napětí se vyhrotilo poté, kdy britské vládní úřady vydaly varovné prohlášení, že by mohly poskytnout guvernérovi ostrova rozsáhlé vyhrazené pravomoci (Reserve powers), na jejichž základě by guvernér mohl měnit rozhodnutí přijatá místním parlamentem a ministerským předsedou. Podstatou celého sporu je úsilí Londýna prosadit v konzervativní Anguille zákon legalizující dobrovolný homosexuální styk mezi dospělými osobami. Vedoucí představitelé Anguilly se na jedné straně obávají, jakým způsobem si se ztrátou britské finanční pomoci poradí místní ekonomika, na druhé straně odmítají hrát ve vztahu k Británii podřízenou roli. Anguilla zároveň obvinila britskou vládu, že její postup slouží pouze k vytvoření záminky, jak se zbavit Anguilly, která je v současnosti Londýnem považována spíše za přítěž než za přínos pro Velkou Británii.

Británie by se mohla v nejbližších letech pokusit zbavit se i dalších koloniálních území jako Britských Panenských ostrovů, Montserratu a ostrovů Turks & Caicos, které byly podobně jako Anguilla zahrnuty do Gallagherovy zprávy. Anguilla získala statut Britského závislého území v roce 1982. Do té doby byla pod vládou britského vysokého komisaře (High Commissioner) dosazeného v roce 1969, který měl za úkol spravovat ostrov ve spolupráci se zástupci místních obyvatel. V roce 1969 se na Anguille vylodili důstojníci britské kontrarozvědky a oddíly Londýnské metropolitní policie, které měly Anguillu ochránit před útokem Karibských ozbrojených sil. Policejní oddíly byla na ostrově rozmístěny až do roku 1972.
Anguilla má velmi stabilní vládu, která již několik let velmi výrazně propaguje v zahraničí Anguillu jako přední finanční centrum pro mezinárodní obchod, finance a bankovnictví. Finanční služby a luxusní turistika patří k hlavním odvětvím domácí ekonomiky, která představuje pro ostrov hlavní část příjmů. Spojené království, které usiluje o větší finanční nezávislost svých kolonií a o snížení státní britské finanční pomoci do těchto území, poskytlo Anguille prostřednictvím Ministerstva pro zahraniční rozvoj tříletý grant na rozvoj domácího politického programu ve výši 10,5 miliónů anglických liber. Po důkladném studiu legislativy sousedních karibských zemí se Anguilla rozhodla přijmout rovněž legislativu umožňující poskytování Offshore finančních služeb, která je v současnosti aktivně propagována v zahraničí prostřednictvím vládní propagační agentury (Offshore Promotional Agency).

Vzhledem k velikosti místní populace (10.780 obyvatel) hostí Anguilla poměrně velké množství residenčních bankovních společností (Onshore). Komerční služby pro místní obyvatele nebo cizince poskytují Onshore banky Barclays Bank, Bank of Nova Scotia (Scotia Bank), Caribbean Commercial Bank a National Bank of Anguilla (dříve St.Kitts-Nevis-Anguilla National Bank). Společně s odbornými, právními a jinými souvisejícími službami vytváří finanční sektor 23% HDP. V předchozí době, bylo možné na Anguille založit Offshore banku bez větších potíží za velice výhodných finančních podmínek. Vláda se spokojila se splaceným jměním ve výši okolo 50.000 USD u bank s fyzickou přítomností, respektive s částkou ve výši 180.000 u bank, které na ostrově neměli sídlo a využívali pouze registrační kanceláře u některé z advokátních kancelářích. Celkem vydaly vládní úřady na Anguille přes 100 bankovních licencí a 85 licencí pro pojišťovny. Vzhledem k nesmlouvavému zákonu namířenému proti praní špinavých peněz je v současnosti hlášeno na Anguille pouze necelé dvě desítky Offshore bank, zatímco počátkem devadesátých let se jejich počet pohyboval okolo jednoho sta.

Na začátku roku 1992 vstoupily v platnost dva důležité zákony vymezující činnost Offshore bank a trustových společností, respektive Zákon o bankovnictví z roku 1991 (Banking Ordinance 1991), který reguluje činnost Onshore bank, dále zákon o Offshore bankovnictví a trustových společnostech z roku 1991 (Offshore Banking and Trust Companies Ordinance 1991). Zákon o Offshore bankovnictví podstatně nyní ztěžuje vstup na Anguillu osobám, které se zaměřují na zneužívání bank pro nelegální účely. V součastné době vládní úřady zároveň pozorně zkoumají každou novou žádost o bankovní licenci. Licence jsou udělovány pouze dceřiným společnostem a pobočkám renomovaných a zkušených bankovních institucí, které mohou vykázat dostatečný objem kapitálu. Mateřské banky musí sídlit v jurisdikci, která důsledně uplatňuje platná nařízení, a zároveň musí uplatňovat konsolidovanou kontrolu nad svými Offshore společnostmi a pobočkami. Zákon zároveň poskytuje místnímu guvernérovi rozsáhlou volnost při rozhodování o tom, kteří jednotlivci mohou na Anguille vytvářet bankovní společnosti a žádat o bankovní licenci.
Guvernér je ze zákona oprávněn udělit licenci, pokud se domnívá, že žadatel splňuje předpoklady pro její získání a její udělení není v rozporu s veřejnými zájmy Anguilly. Rozhodnutí guvernéra odmítnout udělení licence je konečné a nemůže být dále postoupeno k soudnímu projednávání. Pokud je však zrušena již existující licence nebo pokud je pozastavena její platnost, může osoba, které byla licence udělena, požádat o přezkoumání případu před soudem na Anguille. Plná bankovní licence vyžaduje plně splacené jmění ve výši nejméně 250.000 USD, pokud úřady na Anguille není definováno jinak. Roční licenční poplatek je stanoven na částku ve výši 100 USD, který je splatný nejpozději do 15 ledna příslušného roku. Banka s touto licencí je oprávněna poskytovat jakékoliv bankovní služby bez omezení, vyjma služeb poskytovaných pro místní občany a residenty. Může ale otevírat účty pro místní Offshore (IBC) společnosti, které jsou formované cizinci na Anguille. Bankovní účty může vést v libovolné měně, vyjma účtu znějících na Východokaribský dolar (ECD). Banka nepodléhá zdanění a je osvobozena od všech forem přímých a nepřímých daní, jako je daň ze zisku, výnosů, kapitálu, dividend, kolkovného, směny deviz, atd.

Dodržování zákona o společnostech a bankovního zákona, které upravují problematiku bankovních licencí a provozování bank na Anguille, je snadné. Požadují se sice předchozí bankovní zkušenosti neboť vláda je při udělování úředního povolení operovat jako Offshore banka opatrná a musí být ujištěna, že žádající strana o bankovní licenci reprezentuje legitimní obchodní zájmy a nepoškodí dobré jméno Anguilly v zahraničí. Držitelé licencí musí projít výročním auditem a zároveň se musí podrobit auditu v jakémkoliv dalším termínu, ve kterém o to budou požádáni guvernérem nebo inspektorem. Finanční výkazy musí být odevzdány na úřadu inspektora do šesti měsíců po skončení finančního období. Inspektor se zabývá vyhodnocováním a zpracováním žádostí, a kromě této činnosti má za povinnost kontrolovat odevzdaná přiznání, prověřovat, zda se držitel licence nachází ve zdravé finanční situaci a vyšetřovat přestupky ze strany držitelů licencí. Inspektor není oprávněn získat informace o zákaznících držitelů licencí. Pokud inspektor objeví důkaz o nezákonné činnosti a není schopen získat nezbytné informace, může požádat úředníka Magistrátu o vystavení soudního příkazu.

Každá banka dále musí do čtyř měsíců po uzavření svého finančního období zveřejnit v oficiálním listu Gazette následující údaje:

  • kopii finanční rozvahy (Balance Sheet)
  • kopii účtu zisků a ztrát (profit-and-loss account)
  • seznam ředitelů a akcionářů
  • případně další důležité informace o bance

Registr společností zároveň vyžaduje roční finanční přiznání podle zákona o společnostech (Companies Act) a uhrazení licenčních poplatků. Mezinárodní bankovnictví na Anguille není zatěžováno žádnými procentuálními daněmi a vládní postoj vůči mezinárodním Offshore bankám je příznivý, protože Offshore finančnictví a formace Offshore společností představuje třetí největší zdroj příjmů pro vládu Anguilly. Jak již bylo uvedeno Guvernér je oprávněn zrušit vystavenou

Offshore bankovní licenci v případě, že držitel licence:

  • poruší podmínky uvedené v licenci nebo stanovené odpovídajícími platnými zákony
  • přeruší vykonávání činnosti
  • bude vykonávat činnost způsobem, který bude na škodu veřejným zájmům
  • přestane být solventní

Guvernér je rovněž oprávněn přikázat držiteli Offshore bankovní licence, aby uvedl do pořádku záležitosti porušující zákonná ustanovení. Pokud držitel licence odmítne splnit takový příkaz guvernéra, může guvernér pozastavit platnost jeho licence až na 90 dní, nebo ji zcela zrušit, případně do banky dosadit nuceného správce. Držitel licence se může během 30 dnů odvolat proti rozhodnutí guvernéra o zrušení jeho licence u jakéhokoliv anguillského soudu.

Rozhodnutí soudu je konečné a neexistuje možnost odvolání ke Státní radě v Londýně (Privy Council). Oznámení o zrušení licence je publikováno v listu Gazette. V souhrnu můžeme konstatovat, že Anguilla nabízí většinu předností požadovaných v případě Offshore bankovního centra a že vláda Anguilly stále uděluje úřední povolení k provozování Offshore bankovnictví, pokud žadatelem je důvěryhodný mezinárodní subjekt. Znamená to, že pro ty zájemce, kteří uvažují o soukromé mezinárodní bance se sídlem v Karibiku, je Anguilla v současnosti velmi atraktivní alternativou. Licenční řízení vyžaduje časový horizont okolo 4 až 8 týdnů a uhrazení nákladů za právní servis ve výši okolo 10 až 30.000 USD Mezi mezinárodními bankami, které se rozhodli zřídit sídlo na Anguille patří například Barclays Bank, Hansa Bank a Scotia Bank (Bank of Nova Scotia).

About

Napsat komentář